top of page
  • Obrázek autoraVojta

Skialp Bulharsko v roce 2022 - díl první

Aktualizováno: 13. 11. 2022

Píše se únor roku 2022. V Bulharsku se formují ideální podmínky pro skialpové túry a my se v Čechách tetelíme blahem. Osmičlenná skupina skialpinistů různých výkonností se postupně schází v letištní hale v Praze a jak je zvykem, zdravíme se posilující dávkou páleného moku s příchutí švestek. Krátký let nám utíká velmi rychle, přejezd z bulharské Sofie jakbysmet. První večer v Bansku otevíráme společnou večeří v kultovní hospodě. Gastro zážitek nám zpestřuje folklorní duo bulharských hudebníků. Po pár pivních kouscích se nám usíná krásně. Ještě před usnutím si promítáme představy o hlubokém prašanu a liduprázdných horských svazích.


Předpověď počasí hlásí občasné sněhové srážky a my se proto hned první den rozhodujeme přesunou na horskou chatu Javorov. Podle map totiž víme, že v okolí chaty je nespočet možností kvalitního freeridu v lesním porostu. Po 2 hodinách šlapání z úpatí hor na chatu se občerstvujeme pivem a svačinou na zápraží chaty. Svítí slunce, což nemělo, ale určitě nám to nevadí. Po poledni vedou naše stopy dále do údolí, abychom si prohlédli přilehlé svahy zblízka. V prvním svahu se západní orientaci kopeme sondu a analyzujeme sníh.


V Bulharsku zatím nefunguje sofistikovaná lavinová předpověď, jako je tomu třeba v Alpách. Člověk je tak odkázán pouze na své vlastní znalosti a analýzu. Tato skutečnost nás vede ještě k větší obezřetnosti a první svah sjíždíme pouze z jeho poloviny. Vystoupáme na svah s identickou orientací, jen v nižší nadmořské výšce a zjišťujeme, že sněhová situace je odlišná. Lepší a stabilnější. Se západem slunce sjíždíme do lesa, kterým následně prokličkujeme zpět k chatě Javorov. Večer je klidný, vyčkáváme, pozorujeme oblohu plnou hvězd a přicházející mračna.


Další ráno vstáváme brzy. Chceme si užít co nejdelší den a je evidentní, že naše natěšenost neochabuje. K našemu překvapení je venku jasno a před chatou vidíme, že v průběhu noci nasněžilo jen pár centimetrů. Rozdělujeme naší skupinu na dvě úderná družstva. Jedno volí výstup až do sedla pod Albutin a případné dobývání vrcholu. Skupina druhá má ambiciózní plán. Předchozí den kluci zavětřili strmý žlab v severní expozici a rozhodli se, že se jím pokusí vystoupat do sedla a následně jej sjet zpět. Nástup ke žlabu není dlouhý, ranní studený vítr nás žene do soutěsky, kde věříme v dobré podmínky. V ústí žlabu kopeme kluzný blok a testujeme stabilitu sněhové pokrývky. A vypadá to slibně. Po provedení testu jsme spokojeni a odhodláni pokračovat žlabem vzhůru. Přibližně v polovině žlabu začíná přibývat nejen sněhu, ale i na strmosti. Sundaváme lyže, kopeme a opět analyzujeme sněhový profil.


Stabilita je dobrá a nic nám nebrání v pokračování. Žlab má sklon přibližně 40°. Na jeho konci na nás konečně dopadají paprsky slunce, ale i poměrně silný vítr, který v nás vzbuzuje respekt k horám. Ještě posledních 100 výškových metrů a jsme na konci sněhového pole nad žlabem, odkud hodláme sjíždět. Sjíždíme postupně a v klidu. Sněhová pokrývka začíná být větrem lehce přibitá a proto není sjezd úplně snadný. Nohy tuhnou a lyže občas zůstávájí pod horní vrstvou sněhu. To nám ale nekazí požitek z úžasného sjezdu, kterým nás vítá pohoří Pirin. Máme velkou radost a odpoledne trávíme ježděním v okolních lesích nad chatou. Večerní debata je dlouhá a plná euforie. O pár dní později se dozvídáme od místního snowboardisty, že jsme sjížděli žlab, kterému se říká “Seven Steps Of Javorov”. Z dálky celý hřeben postupně vyskakuje až na jeho konec po pomyslných schodech. Je to hezký zářez, který si budeme připomínat dlouho.

299 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page